Bílá a Černá paní
Bývalý hrad má dokonce dva duchy, Bílou a Černou paní. Tou bílou paní je údajně krásná dcera prvního majitele hradu pana Zajíce, která se jmenovala Zdeňka. Pan Zajíc churavěl a tak by byl rád, kdyby se našel pro dceru vhodný ženich, ale ona všechny odmítala. Žádný doktor mu neuměl pomoci, až se jednou objevil mladý ranhojič. Nejen že pana Zajíce uzdravil, ale také se zamiloval do Zdeňky. Když jednou pán z Valdeka navštívil Prahu, náhodou se stal svědkem veřejné popravy. Pod kápí kata poznal budoucího zetě. Protože nechtěl dceru provdat za kata, ze svatby sešlo. Ale pan Zajíc opět brzy onemocněl a zemřel. Také chudák Zdeňka byla zanedlouho nalezena v lese mrtvá. Její duch se od té době zjevuje na hradě, nebo v lese u křížku, označující nález jejího těla, někdy i s rakvičkou svého mrtvého dítěte. Duch Zdeňky prý hořce naříká nad svým osudem, aby se záhy proměnil v mlhu.
Černou paní měla být také vzdělaná a moudrá žena, kterou lidé nazývali pannou Lídou. Vyznala se v léčivých bylinách a pomáhala lidem z okolí. Ráda sedávala v podhradí u studánky s léčivou vodou. Ale s příchodem augustiánů, kteří nedaleko založili klášter Svatá Dobrotivá, vzniklo mezi nimi napětí. Lidé raději než do kláštera chodili za Lídou. Mniši ji začali očerňovat a vinit z pohanských praktik. Jednou si ji vyčíhali u studánky, kde ji přepadli, zabili a tělo hodili do studánky. Od té doby také duch Lídy často vystupoval ze studánky a vracel se do hradu, kde v černých šatech procházel nádvořím a postával v hradní bráně. Podle černých šatů ji nazývali lidé Černou paní. Naposledy zde byla spatřena v roce 1920.
